Hvězdárna Boleslava Tecla při DDM Moravská Třebová
Smíšené pocity z jednoho přednáškového dne PDF Tisk Email
Úterý, 26 Listopad 2013 08:15

V pondělí 25.11.2013 jsem se moc těšila do jedné vesnické školy, kde jsem měla dětem povídat o kometách. Populárně naučná řednáška má název "Než přiletí kometa". Je určená především žákům prvního stupně ZŠ, ale na přání jsem měla připravenou i verzi pro starší žáky.

Nutno dodat, že vstupné činí 20 Kč, ovšem děti dostanou odměny, propagační i výukové materiály. Část vstupného jde na cestovné a režijní výdaje, část náleží DDM, část o.s.Hvězdárna Moravská Třebová, tedy opět na podporu činnosti hvězdárny. Tyto údaje uvádím pro dokreslení celkové situace, kdy se dva členové o.s. (já a můj starší syn) vydají dobrovolně a bez nároku na odměnu do školy, aby se nemusely děti trmácet v nevlídném počasí na hvězdárnu, chtějí-li se dozvědět více informací o kometě ISON a nejen o ní.

Již předem jsem se s pedagogy domluvila, že si pro tuto ZŠ vyhradím celé dopoledne, děti rozdělíme do tří skupin 1.-3 třída, 4.-6. třída a 7.-9.třída.Důvod je prostý- věk a stupeň znalostí získaných při školní výuce.

Jakékoliv povídání začínám krátkou sondou do znalostí a zájmu o astronomii publika. Potom improvizuji na dané téma, abych posluchačům sdělila nenásilně co nejvíce informací. Přednášky mám doplněné videoprezentací a ilustračními obrázky. Když je potřeba, kreslím i na tabuli, aby všichni pochopili, co se jim snažím vysvětlit.

U nejmladších dětí to bývá nejobtížnější, ale zase projevují obrovský zájem, reagují spontánně a výborně spolupracují. Nejinak tomu bylo i ve zmiňované ZŠ, skupina 1.-3. třída.

Starší děti, 4.- 6.třída bývají výborným publikem. Někteří žáci se o astronomii zajímají, navíc mají znalosti získané při výuce, místo improvizace se musím soustředit spíše na záludné otázky. I tato věková skupina výborně spolupracuje.

A pak zde máme žáky 7. - 9. třída. Měli by mít už dostatek vědomostí, abych mohla při přednášce "přitvrdit", věnovat se pouze danému tématu, používat odbornější výrazy. Jenže to by to nesměli být adolescenti. Upřímně řečeno, lépe sedí název puberťáci :-). Ale i v tomto případě lze zaimprovizovat a jejich zcela přirozenému chování přizpůsobit i styl výkladu. Pakliže se chovají jako malé děti, jednám s nimi jako s malými dětmi, povídám si s nimi jako s malými dětmi, ovšem jen do určité míry. Většina žáků projevovala zájem o to, co jsem povídala. Někteří dokonce měli i znalosti adekvátní jejich věku a ročníku ZŠ. Když se ale dozvíte, že Slunce se neotáčí nebo že Země se otáčí kolem své osy, která je kolmá k rovině oběžné dráhy kolem Slunce (ani na velice názorném obrázku, který jsem jim nakreslila na tabuli jim nepřipadalo nic divného - prostě podle nich se střídání ročních období děje asi jen díky kalendáři), trochu znejistíte. Dělají si legraci nebo to myslí vážně? Bohužel to byla realita. Většina dětí však spolupracovala, měly zájem o téma a nakonec snad i pochopily informace, které jsem jim chtěla předat.

Jenže. Jenže.......

Pak jdete vyřídit formality do ředitelny a paní ředitelka, která byla chvíli přítomna výkladu pro nejstarší skupinu, se nejdříve zeptá mého asistenta- syna, jestli nás přednášky uživí (já mezitím vysvětluji panu zástupci, kam jdou získané finanční prostředky získané ze vstupného). V tu chvíli mi nedošlo, že si myslela, že se touto činností živím (doposud ji totiž dělám dobrovolně a syn také). Pak nasměrovala na okamžik svůj pohled ke mně a řekla mi, že se jí zdálo, že způsob výkladu pro nejstarší děti se jí nelíbil, že si ze mě dělali legraci. Že jsem měla být říznější. Polovinu věty už říkala, věnujíce se opět nějaké práci se zrakem soustředěným na stůl. Nevím, jak dlouho byla při výkladu. Zcela jistě ne od začátku, kdy se ještě čekalo na jednu třídu. Odpověděla jsem jí zcela jasně a srozumitelně: "To by nejdřív žáci museli mít adekvátní znalosti, které měli získat při výuce." 

Smíšené pocity. Přesně tak! Do auta jsem nasedala  se smíšenými pocity. Nerozhodí mě děti. Už jsem zažila ledacos mezi cizími dětmi, navíc i moji dva synové procházeli pubertou, nakonec i na tu svoji si pamatuji. 

Naprosto mě znechutilo chování paní ředitelky. Kdyby mi vyčinila za chyby odborného charakteru, ani neceknu a okamžitě se pustím do zdokonalení obsahu přednášky. Ale aby mi česky řečeno "kecala" do mé práce, to mě naštvalo. Nejsem učitel ZŠ, mým cílem je rozšiřovat znalosti dětí, doplňovat učivo, pomoci pedagogům v jejich nelehké práci. Nebudu známkovat a trestat, naopak se budu snažit neodradit děti od zájmu o přírodní vědy. 

Víte co? Měla jsem sto chutí vratít se a hodit jí peníze za vstupné na stůl, přestože příprava přednášky, materiály, které jsem dětem rozdala a benzín, to vše stálo nemalou částku a spoustu času. Proč jsem to neudělala? Protože doufám, že pedagogové raději přivedou děti na hvězdárnu, že se děti vypraví na hvězdárnu třeba s rodiči a já si přeji, abych jim měla co nabídnout. Ne ve formě peněz, ale ve formě příjemného prostředí, kvalitních výukových materiálů, dobrého vybavení pozorovací technikou a rozhodně také ve formě nějaké tématické odměny. Na něco málo z uvedeného přispěly právě děti z oné ZŠ a doufám, že říkaly pravdu, když tvrdily, že se jim moje povídání líbilo, že jim to přineslo užitečné informace a že chtějí přijít na hvězdárnu.

Astronomie a přírodní vědy, to nejsou suchá data, to je svět kolem nás. Čím lépe jej budeme chápat, tím víc se nám bude líbit a tím méně si jej budeme ničit.

 

D.J.

 

 

 

Aktualizováno Úterý, 26 Listopad 2013 09:54
 

Vytvořil Tomáš Alexandr - AZ-line s.r.o.